Kolejiště Mariana Mrózka - Vysoké Tatry 1:120

Jedná se o modelové kolejiště v měřítku 1:120 (TT) o rozměrech 150 x 90 cm. Základní rám tvoří překližka vyztužená dřevěným roštem z latí. Většinu stavebního materiálu tvoří pěnový polystyren, montážní pěna a papír. Provoz na kolejišti je analogový. Jedná se o jednokolejnou trať, procházející čtyřmi tunely, dvěma mosty a několika propustky.

Kolejiště vytvořil Marian Mrózek, povoláním profesionální hasič ze stanice v Karviné.

Model znázorňuje horskou krajinu s několika budovami, které jsou zmenšeninami skutečných staveb, které se nacházejí na území Vysokých Tater na Slovensku. Všechny stavby jsou papírové a zpracovány autorem kolejiště od samotného zaměření ve skutečné velikosti až po jejich slepení. Výjimku tvoří jedna stavba, a to Téryho chata, které návrh již byl zpracován jiným autorem. Ostatní stavby jako mosty, propustky, tunely apod. jsou dílem fantazie autora a nemají ve skutečnosti svůj protějšek.

A nyní se pustíme do krátké projížďky, během které poznáme jednotlivá místa kolejiště.

Začínáme ve stanici Tatranských elektrických železnic (TEŽ) v Tatranské Poliance. Jedná budovu s typickým tatranským vzhledem. V podobném duchu jsou postaveny i další stanice jako je Starý Smokovec, Tatranská Lomnica či stará nádražní budova na Štrbském Plese.

Po opuštění stanice se vydáváme do tunelu, po projetí kterého se ocitneme pod ocelovým příhradovým obloukovým mostem. Vzápětí zastavujeme v zastávce Stará Lesná. Znalec trati TEŽ si určitě všimne jednoho nedostatku a to špatného názvu zastávky - tento rozdíl vznikl již při tvorbě modelu a prozatím se jej autorovi nepodařilo změnit (či spíše se k tomu ještě nedostal). Tunel, kterým jsme projeli, se nachází částečně pod budovou staré dolní stanice lanovky na Lomnický štít, ale o tom ještě bude zmínka níže.

Po krátké zastávce se znovu dáváme do pohybu a vjíždíme do druhého tunelu. Po jeho projetí a podjetí kamenného viaduktu zastavujeme v zastávce Tatranské Zruby. Ve skutečnosti byla tato zastávka umístěna v lesním porostu a tvořila jedno z nejvíce fotogenických míst na trati TEŽ. Bohužel větrná smršť, která se prohnala na Vysokými Tatrami dne 19. 11. 2004, ukončila existenci této „stylové“ budky.

A opět se vydáváme dále, podjíždíme ocelový příhradový most a vjíždíme do nejdelšího tunelu celého kolejiště. Postupně budeme podjíždět Rainerovu chatu, Belianskou jeskyni, Téryho chatu a Skalnatou chatu. Ihned po opuštění tunelu můžeme po levé straně zachytit dřevěný altán. Tento konkrétně představuje Lomnickou vyhlídku. Ve skutečnosti se těchto altánů nachází ve Vysokých Tatrách více.

Po přejezdu nad kamenným propustkem, kterým protéká potok Mlynica, se dostáváme do zastávky Popradské Pleso.

Kousek od ní se nachází malá kaple, kterou ve skutečnosti můžeme najít v Limbovém háji v blízkosti Popradského plesa na tzv. Symbolickém cintoríně.

Po projetí kolem kaple se dostáváme na kamenný viadukt, který bychom ve Vysokých Tatrách hledali marně. Viadukt je jako jeden z mála objektů na kolejišti výtvorem autorovy fantazie.

Z něho plynule přejedeme na ocelový most, ze kterého se nám začíná ukazovat v celé své kráse nejstarší chata ve Vysokých Tater a to Rainerova chata, která se nachází na Starolesnianskej polane a je v ní zřízeno muzeum vysokohorských nosičů. K chatě vede také turistická stezka, kterou turisté hojně využívají pro výlety. My se k ní dnes ještě také dostaneme.

Po projetí zářezem ve svahu budeme pomalu brzdit, protože se blížíme k zastávce Nový Smokovec, kde už netrpělivě čekají další cestující. Zastávka není z architektonického hlediska žádným skvostem. Z druhé strany je ve stejném tatranském stylu jako většina drážních budov TEŽ a proto má na modelu své nezastupitelné místo.

Po odjezdu z Nového Smokovce se blížíme ke kamennému mostu nad tratí, který je opět dílem autorovy fantazie.

Vede po něm stezka do jediné turisticky přístupné vysokotatranské jeskyně, a to Belianské jeskyně, která se nachází nedaleko Tatranské kotliny.

A znovu se dostáváme do tunelu, tentokráte už posledního. Nad našimi hlavami se nachází jedna z nejvíce navštěvovaných chat a to konkrétně Téryho chata. My však pokračujeme dál v jízdě našim motoráčkem. K chatě dorazíme pěšky. Po opuštění tunelu se zářezem ve skále a lesním porostem dostáváme pomalu, ale jistě k cíli naši cesty. Než tam však dorazíme, čeká nás ještě po pravé straně pohled na altán Smokovecké kyselky.

Po projetí v pořadí již druhým propustkem nad potokem Mlynica se nám v celé své kráse ukazuje hladina Popradského plesa a hned za ní evangelický kostel v Tatranské Lomnici – dílo dvorního architekta tatranských osad, Gedeona Majunkeho.

Hned poté začíná náš motoráček zpomalovat a to proto, že dojíždíme do cílové stanice našeho výletu. Teď nás již bude čekat pouze pěší turistika.

Po povinné zastávce v nádražní restauraci se vydáváme po chodníku, který vede souběžně s hlavní silnici, k Popradskému plesu. Zde na rozcestníku čteme, že nejbližší chatou je Skalnatá chata. Takže vzhůru k ní. Po pár metrech zjišťujeme u dalšího rozcestníku, že se cesta rozděluje. Vpravo po žebříku a dále k prameni Smokovecké kyselky nebo rovně ke Skalnaté chatě.

Rozhodli jsme se pro chatu, takže pokračujeme poměrně strmým výstupem dál. Za chvíli se nám začíná po pravé straně ukazovat. Těšíme se na přestávku a na menší občerstvení u chataře Laca Kulangy.

Po krátkém odpočinku se vydáváme dál lesem a našim dalším cílem je Téryho chata. Už tady o ní byla řeč, ale zatím jsme ji jen podjížděli, takže jsme zvědaví. Vycházíme z lesa a před námi je v celé své kráse.

Vzhledem k tomu, že jsme se občerstvili na Skalnaté chatě, nebudeme se zde moc zdržovat, uděláme pár snímků a přesouváme se do Belianské jeskyně na prohlídku. Začíná za 15 minut, takže máme co dělat.

Prohlídka byla nádherná ale celkem fyzicky náročná. Vzhledem k tomu, že se v žádném případě nejednalo o poslední dnešní zastávku, musíme si trochu odpočinout. Ale jen 5 minut a jde se dál. Čeká nás poměrně dlouhý úsek až do Nového Smokovce a odtamtud na Rainerovu chatu. Všude kolem máme nádherné výhledy, takže nám cesta ubíhá rychle.

Pomalu scházíme k zastávce TEŽ v Novém Smokovci, kde podle mapy zjišťujeme, že k Rainerové chatě je to ještě asi 30 minut chůze. Máme už docela hlad a hlavně žízeň, takže k chatě skoro běžíme. A už je tady.

Stránka

Sedíme venku před chatou a vychutnáváme si každou minutu klidu a pohody. Asi po půl hodině nás začíná čím dál víc přitahovat stará stanice lanovky na Skalnaté pleso, kterou vidíme z lavičky u chaty. Lanovka už sice v provozu není, ale nás i přesto velmi zajímá. Projekt stavby vytvořil známý architekt Dušan Jurkovič (mimochodem autor staveb na Pustevnách) a technickou část lanovky provedla firma Wiesner z Chrudimi. Ve své době byla lanovka evropským, ne-li světovým, unikátem.

Po prohlídce celé stanice jsme trochu smutní z jejího technického stavu, avšak pevně věříme, že se podaří v nejbližší době otevřít v ní muzeum tatranských lanových drah. Opouštíme stanici a po starých schodech se dostáváme k zastávce TEŽ v Tatranské Lesné.

Máme za sebou celodenní túru a ani jsme si nevšimli, že slunce zašlo a všechno zakryla tma. Z Tatranské Lesné jsme to stihli ještě do Tatranských Zrubů, kde jsme počkali na příjezd motoráčku, který by nás zavezl zpět do Tatranské Polianky.