Návěstidla v provedení C (analogová) jsou s rezistorovou deskou v patici, šestipinový konektor.

Seřaďovací návěstidla se většinou nepoužívají ve stanicích se starším zabezpečovacím zařízením, s nižší frekvencí provozu, kde veškerý posun zajišťují lokomotivy manipulačních vlaků a tam, kde není předpoklad, že by posun ohrožoval vlakovou cestu jiného vlaku. Souhlas k posunu dává výpravčí, jízda vozidel se řídí ručními návěstmi. U starších zabezpečovacích systémů se seřaďovací návěstidla používala hlavně v místech, kde se z části stanice určené pro posun (koleje pro řazení vlaků, pro nakládku a vykládku, lokomotivní depo apod.) vjíždělo do dopravních kolejí. Ve většině stanic s reléovými zabezpečovacími zařízeními, která hlídají veškeré možné cesty jak pro vlak, tak pro posun, se seřaďovací návěstidla umisťují na všechna místa, kde je potřeba krýt vlakové cesty, a také na místa, kde je potřeba posunový díl z nějakého důvodu zastavit, případně kde se často mění směr jízdy apod. Jsou závislá na hlavních návěstidlech, nejde tedy postavit posunovou cestu současně s vlakovou cestou pro vjezd nebo odjezd vlaku na stejnou kolej, nebo v případech, kdy by se tyto cesty křížili. Seřaďovací návěstidla se umisťují u manipulačních kolejí. Na stožáru se střídají modré a bílé pruhy stejné šířky a návěstidlo platí jen pro posun (z manipulačních kolejí je odjezd na širou trať zakázán).

Světelná návěstidla se ve skutečném provozu používají i různě tvarovaná nebo zmenšená. Většinou tomu tak bývá z prostorových důvodů (na nástupištích, v obloucích tratě apod.) Takto upravená návěstidla lze rovněž vyrobit. Zde je několik variant.